Milan Zavřel, mladý hoch těsně po ukončení gymnasia, neví najednou co se životem dál. Ocitnul se na křžovatce, ostatně tak jako všichni mladí. No řekněte koho to nepotkalo? Jestli někdo takový existuje, tak ho to potká. Dost bylo mouder a hurá do příběhu.
Pěkné čtení vám všem přejí od srdce všichni od hrochů.
Fotbalový zápas
„Klokani bojují, kopanou milují, hrajou ji všem lidem pro radost. V tom našem malém Ďolíčku, fotbalovou písničku, když hrají, vždy mají jen jeden cíl. Aby gól, gól, síť rozvlnil. Bohemka do toho!“
Ozýval se oblíbený chorál z kotle fanoušků fotbalového klubu Bohemians Praha 1905. Na stadionu v „Ďolíčku“ právě probíhalo utkání 1. ligy mezi domácím klubem Bohemians 1905 a Spartou Praha. Ortodoxní fanoušci obou fotbalových oddílů, nazývaní též „ultras“, se předháněli v heslech urážejících oba kluby. Mladík ze samého středu kotle domácích si sundal triko. Jeho tělo vypadalo jak po nějaké hladovce. Rozhodně měl odvahu, že ho vystavil celému stadionu na obdiv. Sehnul se pod lavici, vytáhnul připravenou dýmovnici a zapálil ji. Přidávali se další a další. Doslova v jeden oheň se proměnila část určená pro fanoušky domácích „ultras“.
Zelenobílé šátky a šály v barvách oblíbeného klubu měli teď všichni fanoušci „Bohemky“ přes nos a ústa, aby byli schopni dýchat. Začali střílet dělobuchy a část stadionu proměnili v peklo. Do půl těla vysvlečený mladý muž se otočil na fandy hostujícího týmu a začal.
„Sparta! Sparta!“ a celý dav se k němu bez rozmyšlení přidal.
„Buzerantůůů, parta!“
Odpověď „ultras“ soupeře na sebe nenechala dlouho čekat.
„Klóóókani! Zbyde po vás jenom hovno na dlani! Zmrdi! Zmrdi! Zmrdi!“
V téhle před bitevní náladě se podařilo vstřelit hostujícímu týmu gól. Skandování domácích se proměnilo v zuřivost. Polonahý mladý muž vzteky kopnul do opěrátka sedadla, na kterém právě stál. To odlítlo. Popadnul ho a vší silou ho hodil před sebe. Další a další kusy plastů ze sedadel následovaly. Všechny měly jeden cíl. Policejní hlídky se psy před tribunami.
„Zkurvený parchanti! Černý svině! Černý svině!“ skandoval dav na připravenou policejní jednotku.
Ti nehnutě čekali na povel. Stáli, zahaleni černými maskami, na místě jako sochy. Velitel zásahové jednotky zaslechl ve sluchátku povel od koordinátora celé akce, který seděl před mnoha monitory snímající online celý zápas.
„Vyrazte. Budu vás navigovat, které grázly chci bezpodmínečně mít tady na vyšetřovně.“
Policejní kordon se dal do pohybu. Plot oddělující travnatou plochu od tribuny nebyl pro ně žádná překážka. Obuškama mlátili hlava nehlava. Někteří fanoušci se dali na ústup, ostatní házeli, co měli po ruce na policajty před nimi. Hoch, který potyčku vyvolal, se snažil schovat v davu. Byl mezi prvními, kteří chtěli opustit fandící zónu stadionu a vypařit se. Velitel zásahu dostal pokyn.
„Toho černovlasého mladíka, jak se snaží zmizet v sektoru tři. Je bez trika a má zelenobílou šálu kolem krku.“
„Hoši, na dvou hodinách. Mladý muž bez trika. Výška asi 170. Utíká za tou blondýnou,“ ozvalo se záhy ve všech sluchátkách.
Zásah skončil. Devět skalních fandů „Bohemky“ sedělo v přistaveném policejním „antonu“ před stadionem. Byli zticha. Někteří měli výrazné monokly a trika od krve. Když se policejní vůz dal do pohybu, zaslechli skandování.
„Hoši děkujem! Hoši děkujem!“
„Kurva, voni vyrovnali a my tam nejsme,“ vztekle prohodil mladík s krvavým šrámem přes celé tělo.
„Zasraný benga!“
„Drž hubu, ty hajzle jeden. Já ti garantuju, ještě jednou vypustíš z tý tvý zasraný držky jedno slovo. Kurva, říkám, jedno slovo, tak ti ji zmaluju, že se budeš bát podívat do zrcadla. Ksichte jeden zasranej.“
„Komu tykáš? Zasrane!“
Jen to dořekl a následovala rána obuškem do břicha. Byla tak silná, že mladík sotva sípal.
„Mílo, radši je neprovokuj a vyser se na ně. Bohemka jede!“ zařval další fanoušek v policejním autě.
Tak zase příště. Kde? Hloupá to otázka. Přece tady U hrochů!