Ahoj kamarádi,
Pojďte honem ke hrochům. Čeho jsem se nejvíce obával, je tady.
Hádka
Až po dlouhé době obě naráz ze sebe vyrazily.
„Ježíši, promiň. Já jsem taková husa,“ a obě se tomu začaly náramně chichotat a skončily v objetí.
Pochopily, že hlavně kvůli těmto sporům jim byla dána důvěra celé hroší bandy. To byl důvod, proč o té cestě nerozhodují všichni, ale jenom oni dvě. Bylo velké štěstí, že si to všechno uvědomily včas a nerozešly se ve zlém. To by byl teprve průšvih. Jak by to potom vysvětlily ostatním. Naštěstí přátelství bylo velice silné a odolalo. Po chvilce povídá Terka.
„Mám to, Klárko. Že mě to nenapadlo dřív. Je to tak jednoduchý. Podívej se na tu mapu přece.“
Klárka kouká. Přemýšlí, ale nemá absolutně ponětí, co tím může Terka myslet.
„Terko ať na tu mapu civím zprava nebo zleva nic mě nenapadá. Tak už se sakra vyžvejkni. Nebo tě vezmu polštářem,“ a sahá na gauč pro ohromný polštář, který tam měla Tereza jako dekoraci.
„Jukni!“ Vykřikne na Klárku, až to s ní škublo.
Klárka nechala polštář na pokoji a rychle se přiřítila k ní. Ta už vše zvětšila na počítači a ukazuje prstem po monitoru. Kopíruje tu cestu ukazováčkem a zároveň u toho vše popisuje.
„Tak tady začneme.“ Ukáže na Prahu.
„No to je moudro,“ zabrblá pro sebe Klárka.
„Dále budeme pokračovat přes Rakousko a Itálii. Navštívíme Alpy. Můžeme si zalyžovat. Koulovat se. Sáňkovat.“
„To jsme mohli ve Švýcarsku taky,“ si v duchu pomyslí trochu naštvaně Klárka, ale tváří se u toho spokojeně, tak aby Terka nic nepoznala. Ta neváhala a pokračovala dál v plánu.
„Až se dostatečně vyblbneme, budeme pokračovat do Říma. Řím, Klárko. Víš co to je? Věčné město. Vatikán. Domov papeže. Sixtinská kaple. Koloseum. Gladiátoři. Kavárny plné nadmíru spokojených lidí.“
Básnila o tom s přivřenýma očima a byla úplně v transu. Klárka na ní koukala s otevřenou pusou a nestačila se divit.
„Tak ona to má. Ona to vymyslela. Vždyť je to cesta úplně stejná jakou navrhovala před tím. Já ti to vysvětlím. To si teda piš, ty jedna zrádná kámoško, ale ještě tě nechám to dovyprávět. Jsem žádostivá, kde skončíš, ignorantko.“
Všechny tyto slova si Klárka jenom pomyslela, ale chuť to pěkně na Terku vybalit měla. Jak pořádnou! Tereza si vůbec ničeho nevšimla a pokračuje dál.
„Tak a teď to přijde, Klárko. Nasedneme na………
Na co asi nasednou v Římě. A jak to všechno skousne Klárka? Tak to zas brzy příště.
PááááááááPáááááááááá