Nazdárek u hrochů,
Lojzička otevřela dopis a začíná číst, tak šup, šup.
MISS Španělsko
„Vážená slečno, je nám nesmírnou ctí vás pozvat na úplně první ročník volby královny krásy, MISS ŠPANĚLSKO.
Dovolujeme si tímto dopisem obeznámit úplně všechny španělské ptačí dámy na světě. Chceme, aby v našem ptačím světě tato nevídaná soutěž získala punc velikosti a jedinečnosti. Vždyť všichni víme, že Španělsko je srdcem ptačího světa a královna krásy od nás by jistě zvítězila i na celém světě.
Těšíme se na vaši účast v této znamenité soutěži.
S přátelským pozdravem, Španělský ambasador.
Ticho pokračovalo. Zdálo se to jako věčnost. Pak to přišlo. Ohromný výbuch radosti. Všichni řvali jak pominutí. Do toho nádherného veselí zakřičel Leo svůj rým, který tuto nádhernou atmosféru krásně podtrhnul.
„Naše Lojzička je největší kráska, všechny Španělky hravě spráská. Bude to nejkrásnější MISKA, kterou celý svět získá.“
Hnedka potom se na ni všichni vrhli. Byli tak nadšeni, že málem chuděru umačkali. Avšak její slzičky ve tvářích nebyly od mačkání, ale byly od neskutečného štěstí.
„To je prda. Já se můžu podívat znova do mé rodné země. Španělska! Co myslíte? Mám tam na tu slávu jet a zkusit to?“ Vykoktala ze sebe vykuleně.
Jako jeden zakřičeli.
„Jasně Lojzičko. Musíš!“
„Mám však jednu podmínku. Musíte jet všichni se mnou. Jste moje rodina.“ Poslední slova už kvůli breku ani nemohla ze sebe vysoukat.“
„Jedem. To dá rozum. Někdo ti přece musí odnést ten pohár za vítězství,“ zaburácel Slávek a ostatní s nadšením souhlasili. Ani jeden z nich totiž ve Španělsku nebyl.
Jenom Hezoun byl v koutě a ani nedutal. Seděl tam tak sám a jenom civěl nepříčetně do prázdna. Nikdo nevěděl proč, ale bylo patrné, že byl neskutečně smutný. K největšímu krasavci tady ze všech to vůbec nesedělo. Nikdo a nikdy ho takhle neviděl. První to zaregistroval samozřejmě prostořeký Leo.
„Podívejte, náš veliký krasavec chce asi být taky misákem, že je tak zadumaný.“
„Mlč, když tomu nerozumíš. Vůbec nevíš, o co jde, a děláš závěry, jak kdybys měl patent na rozum,“ okřikla ho okamžitě Tereza.
Přišla pomalu k němu. Uchopila ho do dlaní a jemňounce pohladila po peroutkách. Celý pookřál. Vzdychnul, oklepal se a velice smutným hlasem spustil.
Taky bych rád…..
Proč je Hezoun tak smutný? Doufám, že Lojzičce nezávidí. Ještě nikdy jsem ho takhle smutného neviděl. Doufám, že nám to příště řekne.
Tak se zatím mějte,
Nazdááááááááááááááááááááááááááááááár!