Ahóóóóóój kámoši od hrochů.
Jarda ještě naposledy vykoukl za dveře vlaku. Co uviděl? Jste zvědaví! Já tedy ano. Tak honem jdeme na to. Hezké čtení.
Neštěstí
„Už běží, už běží,“ křičí jak pominutý Jarda.
Bohužel vlak se již pomalu dával do pohybu.
Byl to náramný pohled. Rozjíždějící vlak a za ním supící Slávek. Bylo patrné, že už běží naplno a docházejí mu síly. Už natahuje ruku na madlo u dveří. Také Jarda mu chce pomoci a vyklání se ze dveří, jak jen může. Zbývá opravdu malinko. Odhodlává se k poslednímu skoku. Odráží se levou nohou, co jen mu síly stačí.
„Uááááááááááááááááááááá!“ Vykřikne, aby si pomohl k veleskoku. Jeho levá ruka míjí Jardovu. Těsně mine také dveřní madlo vlaku. Bylo to jasné. Nestihl to.
Ještě ani nestačil dopadnout nohama na zem, když cítí, jak mu roste zadek. Boty se mění v hroší zadní tlapy. Odráží se těmi mohutnými hrošími zadními nohami k strašně velikému skoku. Při tom cítí, jak se celé jeho tělo mění v hrocha. Bylo ukrutánsky zle. Pohled na vlak a na Slávka věštil veliké neštěstí. Nad posledním vagonem celého vlaku letěl Slávek v hroší podobě a bylo jasné, že už nemůže své mohutné tělo ovládnout. Statný hroch dopadá na vagon. Ohromné neštěstí se stává skutečností. Poslední vagon praská pod jeho tělem. Všude veliké kvílení a skřípání bortícího plechu vlaku.
Poslední vagon je na placku. To nebylo vše. Jak Slávek dopadl na střechu vagonu, celý zbytek vlaku se vymrštil do výšky. Všichni lidi ve vlaku létají ze strany na stranu, nastává chaos. Výkřiky bezradných cestujících střídá pláč. V každém kupé jsou lidé zavaleni svými zavazadly. Lokomotiva, která táhla celý vlak se vymrštila do veliké výšky. Strojvedoucí se svým zástupcem se ocitli 40 metrů nad zemí. Přední sklo se vysypalo na padrť. Oba muži vylétli ven z vlaku. Ještě se stačili zachytit konečkami prstů řídicí páky vlaku. Když dosáhla lokomotiva maximální výšky, začala padat dolů. Nejprve velice pomalu, ale v mžiku se řítila dolů strašlivou rychlostí. Oběma mužům se najednou celé tělo otočilo. Letěli, držíc se stále jenom prsty, dolů hlavou střemhlav s celým vlakem.
Ozvala se strašlivá rána. To dopadl celý vlak zpátky na koleje. Nástupiště číslo 5 zavalil oblak dýmu a prachu. Vypadalo to, že zmizelo i s právě spadlým vlakem. Na celém nádraží se rozhostilo absolutní ticho. Bylo slyšet pouze syčení unikajících kapalin z hadic vlaku. Jinak nic! Žádné sténání ani křik. Zkrátka vůbec nic. Byl to příšerný pohled. Vypadalo to, že tuto tragédii nikdo nepřežil.
V celém městě během chvíle začaly houkat sirény. Byly to sirény sanitek. Všechny sanitky, které byly k dispozici, se řítily na hlavní nádraží. Když dorazily první, ještě se vůbec nic nedělo. Jenom ten strašlivý oblak dýmu pomalu stoupal nad město. Byl tak veliký, že ho viděli i lidé z různých koutů republiky a sousedních států. Na nástupišti začal chaos. Nebyl to však zmatek zraněných a vystrašených lidí. Byli to doktoři, kteří běhali sem a tam a stále skrz ten veliký oblak nemohli nikoho najít. Na místo havárie dorazili hasiči, vojáci a policie. Celé nádraží je uzavřeno a zablokováno. Nikdo nemá šanci se k nehodě přiblížit. Jenom pouze pár novinářů a televizních štábů. Bylo to tak strašné, že je ani nikdo nevyháněl. Všichni, kdo dorazili, byli v šoku. Děsný pohled se začal objevovat pod pomalu mizejícím dýmem.
Co strašného se to stalo. Je jasné, že nikdo z hrochů si takové neštěstí nepřál. A co je s nimi a ostatními cestujícími? Slibuji, že už brzy se to dozvíte. Takový napínák přece nemůže nikdo dlouho vydržet.
Tak Čusííííííík!!!