Ahoj všem kámošům hroší party,
Je tady pokračování příběhu Spasitel,
Pochvala
Ještě oba nebyli ani ve svém pavilonu a už přilítává Culík a volá.
„Honem Slávku, pospěš si. Volají doktora s injekcí. Vypadá to zle.“
Po těchto slovech se dává Slávek na úprk. Letí, co mu nohy stačí. Přibíhá právě včas. Ještě tady není takové pozdvižení. Oba s Maruškou letí rovnou do vody a potápí se. Dělají jako by se nic nedělo a nikde nebyli.
Když přibíhá ošetřovatel s uspávající injekcí v pušce, vše je na svém místě. Hroši si lebedí v jezírku. Všude klid. Jenom kolem je strašný dav lidí. Otáčí se na kolemjdoucí a povídá,
„nevíte náhodou někdo co se tady děje? Vždyť já tady nevidím nic podezřelého.“
„Ne? Tak se podívejte tamhle,“ a ukázal na ohromnou díru v ohradě.
„Před chvílí tudy vběhnul rozzuřený hroch.“
A opravdu. Rozbouraná ohrada. Akorát vidí, jak se sem řítí parta pomocníků, aby tu díru spravili. Čeká tedy než je vše opravené a pozorně si prohlíží Slávka. Poté nic netušící odchází. Celá parta se vzápětí schází v pavilonu.
„To bylo dobrodrůžo. Co říkáte?“ Přeruší dlouhé ticho Slávek.
„Bylo to fantastické, já jsem na tebe tak pyšná, ty můj taťko. Když ses tam objevil, úplně se mně štěstím podlomily kolena. Připadal jsi mi jako nějaký rytíř, který mě přichází vyrvat ze spárů strašné saně. A ten lev. Ten si určitě strachem učůrnul. A když jsi na něj zařval. Vypadal jsi u toho tak náramně sexy. Všichni mi tě tam tak záviděli.“
Prohodila slova chvály Maruška. Slávek se u toho celý naparoval a oba se tomu chichotali jak malá děcka. Ostatní už tak do smíchu nebylo. Bylo to o fous, že z toho nebyl strašný malér.
„Stejně si myslím, že to bude mít ještě následky. Tohle ředitel nenechá jen tak bez odezvy,“ povídá s obavami v hlase Tereza.
Po těchto slovech se všichni rozcházejí a mají strach, co přinese zítřek. Zítra totiž pokračuje natáčení u hadů.
Mezitím ve studiu zpracovává natočený materiál přenáramně spokojený režisér a přemýšlí u toho nahlas.
„To je materiálek. To je radosti. Vždyť já mám záběrů na celovečerní film. To jsem ještě nezažil. To bylo neskutečné a ještě to mám pěkně všechno zdokumentovaný. Musím si udělat několik kopií a zavřít všechno pěkně do trezoru, aby mě o to nějaký zlodějíček nepřipravil. To byl skvělý tah, angažovat ty děti a tu slečnu. A to ještě není všem dnům konec. Tuším, že se ještě něco mimořádného přihodí. Možná už zítra u hadů.“
Těšíte se už k hadům? Já tedy strašně. Tak čaueees zase někdy tady U hrochů.