Pokračování příběhu Něco visí ve vzduchu
Sázka byla vyřčena
Když jsme se rozešli, tak to všude řešili trochu po svém. U hrochů si vzala slovo Maruška,
„co jste tomu říkali dnes? To bylo show, že? Takhle rozčílený jsem je ještě neviděla. Jsem zvědavá, o co ta sázka bude. Vypadali jako by šlo o život. Já mám jasno, nepřikloním se k nikomu, budu rozhodčí zápasu a basta. Musím se nejprve seznámit s pravidly. Řeknu Leovi, vypadal, že tomu rozumí a tu hru dobře zná.“
„Neboj, mamko, když jsem byl u lidí, tak to tam měli před školou hřiště, já to znám, vysvětlím ti pravidla. Taky jsme si to s Klárkou zkusili a můžu říct, není to vůbec špatný sport ten tenis. Já se však přikloním na stranu Jardy, protože chci být s Klárkou a ta určitě bude fandit jemu.“ Povídá Tomík.
„Já jdu zase s Terkou, zdála se mi dost přesvědčivá a mohla by to dotáhnout k vítězství.“ Povídá již notně nabuzený Slávek a zdálo se, že jediného jeho z hrochů tento sport zaujal a už se moc těší na zápas.
„Ale nebudeme se kvůli tomu hádat? Nejsme přece lidi, ale slušní hroši, kteří vědí, co se patří“, povídá Maruška.
„Doufám, že ta Terka vyhraje, a doufám, že vyhraje něco moc prima, já už se tak těším na tu výhru“, povídá si jenom pro sebe Slávek a tak netypicky se u toho žulí, že Maruška jenom mávne ocáskem, otočí se a jde spát. Bylo jí v tu chvíli jasné, že začíná opravdový boj.
U ptactva byly jenom čtyři. Leo odlítnul za Terkou. Bylo rozhodnuto, s kým bude držet. Jožin povídá,
„já se tak těším, to bude mač. Na sázku taky, doufám, že se přikloním správně a vyhraju. Vyberu si Terku. U Jardy mě to přišlo, že si trochu vymýšlí a blafuje. Ano, jsem rozhodnut, půjdu do týmu k Terce.
„ Jdi, ty rozumbrado. Já věřím Jardovi, nikdy by nelhal. Co řekne, to platí a vypadá jako sportovník.“ Povídá Lojzička.
„No ty abys nebyla s Jardou co? Beztak si z něj celá pominutá a jsi tam pořád“, odpoví naštvaně Jožin.
„No a, závidíš a už máš strach z prohry viď, jé Jožin už se třese a schovat se chce v lese.“
„To určitě, ale ty budeš slzy ronit, až bude Jarda míček honit“, neustupuje ze svých pozic Jožin.
„Dejte oba pokoj, ať vyhraje lepší, přikláním se k Jardovi, Klárka by mě to neodpustila, vždyť je to jenom hra a sportovní zápolení, ale hlava už mě teď brní“, povídá Culík.
Tereza s Leem už kují pikle a připravují strategii zápasu, v tom však Tereza trochu zapochybuje
„co myslíš, nekecal o těch turnajích? Jestli je to pravda, tak mám nahnáno. Na škole jsme to s holkami sice chodily hrát každý týden, ale nějak ztrácím půdu pod nohami. Tak co? Vymýšlel si, nebo ne. Teď jsem z toho celá nervózní, že ani neusnu, sakramente.“
„Neboj, nevěděl jak tě má přehádat, tak to plácnul, to se tak dělává“, chlácholí ji Leo.
„Snad máš pravdu, pojď, mrkneme na sport v telce, dávají tam tenis, tak se alespoň něco přiučíme. Ale že jsem mu to dala, viď? Neměl chudák ani slov. Jenom doufám, že jsem to nepřepískla.“
„Tati, co jsi to prosím tě na tu Terku křičel? Takhle tě vůbec neznám. A hrál jsi ty turnaje nebo ses jen vytahoval?“ Ptám se už notně v klidu večer u filmu v televizi. Vidím, že je celý nervní a film vůbec nesleduje, protože jsem to přepnula na pohádku a sním to ani nehnulo.
„Žádná odpověď taky odpověď“, povídám si pro sebe a nechávám ho u vypnuté televize samotného a jdu spát.
Druhý den sedíme proti sobě jak dva znepřátelené tábory před bojem. Na jedné straně Tomík, já, táta, Culík a Lojzička a proti nám Terka, Leo, Jožin, Slávek a Hezoun. Pět proti pěti. Mezi námi je Maruška, která povídá,
„chci, abyste vedli poctivý a férový zápas, nechci vidět žádné záludnosti ani podrazy. Kdo se něčeho takového dopustí, automaticky prohrává. V sázce je...“, a následuje chvilka klidu, když v tom všech deset zařve najednou,
„co je v sázce?“
„Kdo prohraje, bude celý týden těm ostatním vařit snídani, oběd a večeři, ale pozor, jen to co si vítězové budou přát“, dodala Maruška.
„To je fér, to je fér, napraný budeme den co den“, křičí spokojeně Terky fan klub.
A Jardovo pro změnu,
„čekají nás samé mňamky od celého družstva Terky“.
Tak co vy nato? Já nevím jak vám, ale mně se zdá, že se to všem od hrochů vymklo z rukou. No uvidíme, co bude následovat…