Co pro ně ten rejža asi má. Myslím, že všichni znalci hroší party už tuší. Tak honem dejte se do čtení. Příběh Cirkusové číslo pokračuje,
Smlouva
„Mám pro vás připravenou smlouvu,“ křičí režisér na Tomíka a Klárku co má hrdla a dodává.
„Stačí jen podepsat. Pro vás také slečno Terezo, samozřejmě. A slibuju, že žádná další kola konkurzu již nebudou. Je rozhodnuto. Tomík a Klárka jsou obsazeni do hlavních rolí.“
Když všichni tři přiběhli celý uřícený k pavilonu krokodýlů, našli tam překvapeného Tomíka, Klárku i Terezu. Nikdo z nich nepočítal, že všechny tyto události vezmou takový zvrat.
„Co se proboha stalo, že jste změnili takto názor?“ Začala udiveně Tereza.
„Co se stalo? Co se stalo? To se ptáte vy nás? Nejprve v zákulisí tyhle děti si povídají a hrají s těmito ptáky,“ a ukázal na rozchechtanou ptačí pětku. Všech pět sedělo vedle na lavičce a dělali, jako že se jich to netýká.
„Jak to že neulítnou? To jsou ochočený nebo co? Mně připadá, že se mi ještě posmívají. Asi se z toho zblázním,“ stále ještě ve velkém šoku komentuje situaci režisér.
„A to není všechno. Co to mělo být tady u těch strašných krokodýlů? Jak jste to udělali? Vždyť ty děti mohli sežrat. Podívejte, jaký mají strašný zuby?“
„Ježíši, pane, to myslíte tyhle ještěrky šikovný, hodný. Pravda, trochu vyrostli, ale jinak jsou jako jelimánci. Podívejte,“ povídá v klidu Tomíka a natahuje ruku k tomu největšímu krokodýlovi. Ten se k jeho ruce doplazil a začal mu ji olizovat a ještě se při tom tak mile zubil.
„Toč to, toč to.“ To bylo jediné, co ze sebe rejža dokázal vysoukat.
Po této příhodě si všichni sedli na lavičku. Režisér všem třem podal smlouvy. Stačilo jen podepsat. Jednalo se o pětidílný seriál ze života v ZOO. První díl byl o krokodýlech, druhý o žirafách, třetí o šelmách jako jsou lvi a tygři, další o hadech a poslední o hroších.
Když si všichni tři přečetli smlouvy tak u příběhu o hroších se začali tak strašně smát až jim vytryskly slzy. Klárka ze sebe v tom smíchu jenom vyhrkla,
„to se musí opravit, nezlobte se na mě, ale to musel napsat nějaký moula,“ a pokračovala v chechtání.
Když se uklidnili, tak překvapený režisér povídá,
„ to ještě není všechno. Tady vám vypisuji šek na 50.000,- Kč pro všechny tři. Nechávám už na vás, jak se rozdělíte.“
„Všichni zkoprněli úžasem. To nám platíte zálohu? Já myslela, že u filmu se platí až po natáčení,“ prohodila celá bez sebe Tereza.
„Ale kdeže slečno. To je jasné, že až po natáčení. To myslíte, že televizní štáb je nějaký dárce nebo co?“ Prohodil tentokráte vysmátý režisér. Bylo mu jasné, že na tom jenom vydělal. Jeho lišácký úsměv vypovídal o jeho naprosté spokojenosti.
„Tak za co ty peníze?“ Stále udiveně se ptá Terka.
„Terko, neptej se a ber. Tolik peněz. To je bomba. Počkej, až ten šek ukážeme ostatním,“ šťouchá do Terezy Tomík.
„No vidíte, slečno. Berte. Vždyť ten hoch má přeci pravdu. Jo a vidíte támhle na kopci ten strom? Tak odtud jsme si vás dovolili natočit při té vaší hře s těmi krokodýli. No a první díl seriálu máme hotový. Pro mě je to zcela postačující, co postačující, je to přímo božské. Scénář, který měl původně být, klidně vyhoďte. Pouze natočíme nějaké rozhovory potom ve studiu. Ty už nám scénárista připraví. A nebuďte už tak překvapení a běžte si užívat penízků. Zasloužíte si to. Díky a za tři dny u žiraf. Nashle.“ Povídá naprosto spokojený režisér. Pokývne na pana Vejvodu a kameramana a odchází.
Ještě dlouho nevěřícně za nimi koukají udivený, ale naprosto spokojený Tomík, Klárka i Terka. Po chvilce se seberou a utíkají se šekem za ostatními.
Tak zase za tři dny u žiraf. Čaudy.