Ahoj všem od hrochů,
sázka je poddána, tak honem jak se děj vyvíjí, už nebudu zdržovat a rychle se ponořme do tohoto příběhu U hrochů. Pokračování příběhu Sázka byla vyřčena.
Tajemství
Následovalo pár dní, kdy vše probíhalo jako vždycky. Anebo že by zdání klamalo? Něco bylo jiné než obvykle. Vždycky, když jsme se sešli tak byla Terka celá unavená, sice se snažila si s námi povídat jako obvykle, ale byla trochu jiná. Leo k ní vždy nenápadně přilítnul a něco jí pošeptal a ostatní členi jejího družstva se pak nápadně přitrouble hihňali. Vždycky to pak skončilo tím, že se taťka trochu nafouknul a odešel pryč, a já samozřejmě s ním. Tak jsme se neměli šanci dozvědět vůbec nic.
„Ty tatí, mně se zdá, že něco na nás kujou nebo co? Nezdá se ti to také?“ Povídám večer u telky.
„To si piš. Začíná mě to pěkně znervózňovat. Nevím, co můžou připravovat, ale snad, doufám, že to není něco nekalého, aby nás porazili nějakým podfukem,“ povídá táta.
Sice se u toho tváří v klidu, ale není. Rozhodně není, to poznám. Vždycky vím, kdy ho něco trápí, nebo když mu není něco zcela jasné. Prostě má asi v hlavě záhadu, kterou by rád vyřešil tak, aby nás všechny co za ním stojíme, nezklamal. V tom přilítá za okno Lojzička s Culíkem. A křičí jeden přes druhého.
„Tak je to tady. Už víme. Terka chodí na tajné tréninky. Prý jí to domluvil její táta. A taky jsme zaslechli, že je to bomba. Slyšeli jsme, jak debatují o tom všem Leo s Jožinem. Jo a taky se bojí něco říci Slávkovi, aby prý to neřekl doma a aby to neprozradil Tomíkovi. Ale je klidně možné, že jenom blafují.“ Dokončili svoji řeč oba najednou.
„Tak a máme to tady. Jsme v pěkné brindě. Je to sice od nich správňácký a poctivý, ale to nám moc nepomůže. Musím se vám k něčemu přiznat, nedržel jsem raketu v ruce tak patnáct let. To jste si o mně asi nemysleli. Mám však nápad. Zavolám svému kámošovi Romanovi, s tím jsem vždycky hrával a ten mě určitě podpoří a dostane do kondičky. Jdu mu brnknout hned, počkejte“, povídá taťka a odešel si pro telefon.
V místnosti po jeho odchodu zavládlo hrobové ticho. Všichni jsme se na sebe dívali velice nervózně, ale hlavně totálně zklamaně a zcela poraženecky.
„Ale nemusí být tak zle, vždyť nikdo nevíme, jak to hrával dříve a znáte to pravdivé pořekadlo, co se pořádně naučíš, se nikdy nezapomene. Ale o těch turnajích co vyhrával kdysi, bych se teď nezmiňovala, přeci jenom se mně zdá, že na to není nyní připravený“, povídám Lojzičce s Culíkem, ale ti vypadali jako němí, koukali nepřítomně ven z okna a domnívám se, že mně vůbec neposlouchali a netuší, co jsem říkala.
„Hurá, zítra jdeme na trénink, říkal, že není problém mě během pár tréninků dostat do formy, nemám mít prý strach, tak buďme v klidu.“ Povídá táta po telefonátu s kamarádem.
Moc nás sice nepřesvědčil, ale trochu klidu a dobré nálady to přineslo. Ještě se dívám s mými ptačími kámoši na telku, dávají krásnou pohádku a všichni tři jsme na televizi nalepení. Táta šel již spát. Zítra nejde sice do práce, ale má první trénink v tenise a potom jede zase na dlouhou služební cestu.
Po nějaké chvilce slyšíme z vedlejšího pokoje, jak pravidelně oddechuje a sem tam si i tak trochu chrupne. Když v tom,
„lob, hraj to lobem, ty jsi ale nemotora. Jejda on ani už nepodá. Jak jsi to zahrál proboha, další ztráta. A je konec prohrál jsi 6:0 první set. Hahaha,“ křičí táta co má síly ze spaní a ještě se u toho celý třese a je úplně mokrý.
„Tak nevím, Lojzičko a Culíku, asi jsme zašli moc daleko. Je mi ho teď moc líto, musíme mu nějak pomoci, ale jak, jak“.
„Mám to“, křičí Culík.
„Budeme Terku a Lea pozorovat, s kým a jak trénuje a jestli jenom neblafují a chtějí nás zastrašit, no a až se vrátí Jarda ze služební cesty tak mu všechno povíme a uklidníme ho tím“, pokračuje ve své řeči Culík.
„Skvělý nápad Culíku“ nadšeně křičí Lojzička.
„Ale povím vám, jestli jenom blafují, tak se jim to teda pěkně povedlo a taťku tím zcela vyvedli z míry“, povídám nazlobeně.
„Hned pozítří začneme se stopováním“, řekl nakonec Culík, a tímto slibem jsme se rozešli na kutě.
Tak co tomu říkáte? Kdo může být ten záhadný trenér, že se s ním nepochlubí? Anebo opravdu jenom blafují? Tak to zase až někdy jindy.