Ahoj všem od hrochů,
další natáčecí den je před námi. Pojďte všichni k šelmám.
U šelem
Brzo ráno už Klárka nemůže dospat. Budí Jardu a strašně se těší na další natáčecí den.
„Tatí, dneska jdeme natáčet k šelmám. Já se tak strašně těším. Prosím, pojď už vstávat. Ještě než půjdeme k hrochům, chtěla bych se juknout za tou mojí malou žirafkou.“
„No dobrá, ale nech mě prosím ještě chvilku. Rád bych dohnal tu tvojí bouřlivou noc. Jsem celý rozlámaný.“
„Chvilku jo, ale víc ne. Už se nemůžu dočkat. Jdu udělat snídani,“ křičí nahlas Klárka tak aby to Jarda slyšel a nemohl zase usnout.
„Co asi myslel tou bouřlivou nocí?“ Povídá si v kuchyni pro sebe Klárka. Vůbec totiž nic netušila o jejím snu a křičení ze spaní.
Když Jarda s Klárkou přicházejí ke hrochům na sraz, všichni už na ně čekají. Tentokrát jsou ještě veselejší než obvykle. Vítá je totiž také velká dáma. Není to nikdo jiný než Maruška. To je poprvé co se jí povedla proměna a mohla se zúčastnit natáčecího dnu.
„Maruško, to je skvělý, že můžeš dneska s námi,“ křičí Klárka a skáče radostí Marušce do náručí.
„Pojď sem, ty moje kočko lidská. Přece vás nemůžu u těch šelem nechat samotné a taky se strašně moc těším na ty vaše herecké výkony,“ odpovídá Maruška a je vidět, že její radost je opravdová.
Jarda se Slávkem zůstávají u hrochů a ostatní včetně ptačí pětky vyráží do pavilonu šelem na natáčení.
Začíná se točit u lvů. Vypadali náramně. Byli sice trochu nervózní, ale není divu, celý ten filmařský kolotoč, který se tady sešel, dělá pěkný hluk. Pořád někdo něco křičí a pobíhá sem a tam. Statný lev chodil kolem ohrady a vždy, když přecházel kolem všech těch lidí tak ohromně zařval. Byl to opravdu strašný řev. Pokaždé to se všemi pořádně cuklo, jak se lekli.
„Musím si kameru pořádně upevnit. Tyhle výkřiky by mi mohly vždy pokazit záběr díky tomu mému cuknutí,“ povídá nervózně kameraman.
Děti i Tereza se šly převléknout do kostýmů a Maruška s ptactvem si všechno zvědavě prohlíželi.
„Na co je tady ten puntík? A kde máte tu pověstnou klapku? Toho lva je třeba točit zboku, ať se hezky ukáže jeho vypracované tělo. A s čím vám mohu pomoci? Máte všechny detaily ve scénáři propracované? Půjčte mi scénář, já to všechno upravím,“ dotírá Maruška na režiséra a ten rudý od vzteku křikne na asistenta,
„sakra, odveďte už někdo tu ženskou nebo za sebe neručím.“
Ještě, že pan Vejvoda byl blízko a rychle zasáhnul. Bylo vidět, jak se začíná Maruška nadouvat. Chybělo málo a asi by na milého rejžu vlítla. Pod vlídným slovem asistenta si dala říci a šla se podívat na lvy. Přistoupila k ohradě v momentě, když tudy právě procházel nejstatnější lev. Přistoupil k Marušce. Zhluboka se na sebe oba podívali. Lev se celý naježil a připravoval se k mohutnému výkřiku a skoku. V tom se zastavil, bez jediného hlásku se otočil a v klidu odešel za ostatními. Maruška stála, jako by nic si pro sebe něco broukala a koukala s úsměvem za odcházející šelmou.
Celé to viděl jenom pan Vejvoda. Vytřeštil na Marušku oči a s údivem povídá,
„ženská, jak jste to udělala, vždyť ten lev vás poslechl jak malý usmrkaný hošík?“
„To víte, kouzlo osobnosti, léta praxe a hlavně respekt. Odjakživa ho před námi mají. Jsou to jenom takové kočičky,“ prohodila s úsměvem Maruška.
Pan Vejvoda odchází od ohrady a stále jenom kroutí hlavou. To už se však z maskérny vyřítili malí herci a Tereza. Byli k nepoznání. Maruška na ně vytřeštila oči a zmohla se jenom na veliký potlesk.
Nejprve točili jenom lidi bez šelem. Byla to nádherná podívaná. Všichni byli dokonalí a pěkně se u toho bavili. Po obědě se mělo začít točit se šelmami. Filmaři připravili kulisy herců, tak aby herci nepřišli do styku se šelmami a začali točit. V ohradě šelem byli jenom dva ošetřovatelé a zkušený krotitel. Všude kolem davy přihlížejících. Mezitím přichází Maruška. Byla si na oběd odskočit ke hrochům a taky chtěla říci novinky Slávkovi a Jardovi. Hlavně jim musela povědět jak je na ty herce strašně pyšná.
Prodrala se davem lidí a usedá hned vedle ohrady se šelmami.
Tak zase příště tady, hroší kámoši se už těší.