Honem, honem. Jdeme na premiéru. Neexistuje jediný fanda Hrochů, kdo by nebyl napnutý.
Úspěch
Terka s dětmi pozorně sledují každou reakci publika. Ozývaly se výbuchy smíchu i vyděšené výkřiky. Zkrátka všechno. Vůbec nebylo poznat, zda se první díl líbí či ne. Jedno však bylo zřejmé, ani jeden návštěvník neodešel. Což se jevilo jako dobré znamení. Díl skončil. Na obří obrazovce ve studiu už běžely jenom titulky. Žádný potlesk, žádné odezvy, zkrátka nic. Terce, Klárce i Tomíkovy se z toho začalo dělat poněkud nevolno. Výrazy v obličeji se měnily ve smutné tváře. Po ukončení titulků ve studiu nastala tma, kterou vystřídala ohromná záře reflektorů.
A zároveň s touto září strašlivý výbuch potlesku. Jako kdyby vojáci běželi na steč. Celý tento neskutečný aplaus gradoval, když se pře publikum postavili všichni hrdinové včetně režiséra. Diváci je vůbec nechtěli pustit ze studia. Byl to nevídaný úspěch.
Když odjížděli k domovu nikdo z nich ani nepromluvil. Každý přemýšlel o celém tom natáčení, které vyvrcholilo tímto aplausem na otevřené scéně. Televizní auto odvezlo každého z nich domů. Bylo už hodně po půlnoci.
Ráno připravil Jarda Klárce snídani jak pro královnu.
„Vstávej, ty moje princezno. Půjdeme se mrknout za hrochy. Holka, já jsem na tebe tak pyšný. Z tebe je normálně filmová hvězda.“
Klárka ještě celá rozespalá kouká na Jardu, příjemně na něj zazubí a na souhlas mu vlepí ohromnou pusu.
Když přicházejí k vratům Zoo čeká je strašná fronta. Zoo bylo narvaný k prasknutí. Tolik návštěvníků tu není ani při otevírání nějakého nového pavilonu.
U hrochů už jsou všichni. Terka celá rozvrkočená a ještě se chvějící z dojmů včerejšího večera o něčem diskutuje s Maruškou. Ta jenom souhlasně přikyvuje a šklebí se u toho od ucha k uchu. Celý tento veselý obraz dokreslují ptáci lítajícími nade všemi, tak aby jim neuteklo ani slůvko a Slávek dělající z pusy vodotrysk. Baví tím úplně všechny. Nikdo už dlouho nepamatuje tak skvělou atmosféru a náladu. Teď s příchodem Klárky a Jardy se debata ještě více rozproudila. Z reproduktorů se line nádherná hudba. Kdyby neměli strach z prozrazení tak by začali všichni tančit. Najednou hudbu přeruší mimořádné hlášení.
„Dobrý den všem návštěvníkům Zoo. Děkujeme vám, za vaší přízeň. Je nám ctí vám oznámit, že právě byl překonán rekord v počtu návštěvníků v jeden den. Tento rekord vydržel celých deset let. Děkujeme ještě jednou. Dále vám chceme sdělit, že nepadnul jenom tento rekord, ale právě nám volali z televize. Jak všichni víte, včera večer byl odvysílán první díl seriálu ze života v zoo. Ředitel televize oznámil, že včera byl pokořen limit sledovatelnosti jednoho pořadu. Celých 6 milionů diváků večer sledovalo tento díl, to znamená také naší zoo. Je to čest pro nás a obdiv vám.“
„To je pecka. To by měl slyšet ten cvok, režisér.“ Povídá překvapeně Jarda.
Najednou nad jejich hlavami, vysoko v koruně stromů se ozve.
„Však já vás slyším. Nemějte péči. Všechny tyto novinky už vím a jenom jsem tu pozoroval vaši reakci. A něco jsem vám přinesl.“
Co jim asi mohl přinést. A proč se schoval do stromů? To zase příště. Vypadá to, že příště se nám uzavře tento příběh, který začal tak nevině jednoho všedního dne telefonem Terce s nabídkou inzerátu. Nesmutněte. Věřím, že další příběhy na sebe nenechají dlouho čekat.
A taky se chystá tady U hrochů malé překvapení. Vše vypukne 1. Října. Tak se těšte se námi.
Zdááááááárek!!