Tak honem, natáčení pokračuje a s ním i příběh U šelem. Hezké čtení.
Útok
Z amplionu režiséra se ozývá,
„plachtu z ohrady šelem dolů, prosím klid přihlížejících a připraví se kamera, klapka, pozor jedem,“ hned na to další hlas,
„šelmy na živo poprvé, klap,“ nebyl to nikdo jiný než slečna držící klasickou filmařskou klapku.
V tom přichází statný lev a následuje ho celá lví rodina. Přichází k figurínám Tomíka a Klárky. Náhle se zpovzdálí ozývá silný pláč Klárky,
„Tomíku, Tomíku já mám takový strach. Ten lev nás chce zaživa sežrat.“
„Neboj, vezmu tady ten klacek a zaženu ty potvory. Se mnou se nemusíš ničeho bát,“ povídá úplně v klidu Tomík.
V tom přichází na scénu Tereza, aby obě děti zachránila ze spárů těchto divokých šelem. Ona ve skutečnosti nepřichází, ale figurína úplně podobná Tereze se pohybuje pomocí speciálního hýbacího ústrojí a míří si to přímo do zad šelem. Do toho napětí zazní Terezčin hlas,
„Tomíku, pozor, chce na tebe zaútočit zleva.“
Po tomto Terezy výkřiku se lekla jedna lvice a ohromný skokem se řítí přímo na Klárku stojící vedle Tomíka. Poráží figurínu Klárky a stojí nad ní s vyceněnými zuby a chce na ní zaútočit. Tento záběr samozřejmě nevyhovuje rejžovi a křičí do amplionu,
„STOP! Postavte ji a jedeme znova.“
To však už neslyší nic netušící Maruška. Nervózně vstala z lavičky a přešlapuje u ohrady. Oči má upřené na figurínu Klárky a celá se u toho chvěje.
„Paní, paní co je vám. Sedněte si nebo se nám tu ještě skácíte na zem,“ povídá vystrašeně soused co, sedí vedle Marušky.
Maruška však nic. Vůbec nereaguje na jeho slova. Jenom zírá do ohrady na lvici, která stále strojí nad Klárky figurínou. Začíná se chvět čím dál víc, celá se z toho roztřásla a kýve se ze strany na stranu. Následuje ohromný hroší výkřik,
„uááááááááááááááááááá.“
Zároveň s tímto výkřikem Maruška letí na ohradu. Ta pod jejím nárazem se rozpadá jako škatulka ze sirek. Po Marušce zůstává díra jak vrata.
Všechny šelmy se otáčí na ní. Dostávají strach. Nastává strašná panika. Lvice utíká od figuríny a schovává se strachy za nejstatnějšího lva. Maruška bere do náručí Klárku a volá,
„holka, pojď sem, neublížila ti tahle lví potvora.“
Vzápětí jí padá hlava Klárky a vůbec celé tělo se rozpadá v Marušky náručí. Překvapená Maruška zjišťuje, že to nejsou děti, ale jen figuríny. Byl to jenom filmařský trik.
„Co teď? Co mám dělat? Ježíši to je ostuda. Musím alespoň ochránit všechny lidi před lvy, pomyslí si v duchu a začíná rychle přemýšlet, co má udělat.
Bylo jasně patrné, že lvi mají z Marušky respekt, ale svojí pozornost obrátili proti ošetřovatelům a začali na ně dorážet.
To je nervák. U šelem se schyluje k velkému problému. Tak příště. Zdar!!!