Zdar všem přátelům hroší bandy,
Jsem zvědav, jak tohle dopadne. Snad se někdo z uvězněných v troskách vlaku ozve.
ZÁZRAK
„Asi tam uvnitř nikdo neumí Morseovku a nerozumí. Nedá se nic dělat. Musíme začít s řezáním otvoru. Snad až uvidí jiskry a plameny tak se uhnou.“ Zhodnotil situaci velitel.
V momentě, kdy chtěl zavelet povel k řezání, ozvaly se tupé údery do železa.
„Ticho. Ticho. Poslouchejte. Oni začali odpovídat.“ Křikl doktor, který před chvílí vyťukal zprávu.
„Co říkají? Tak už něco řekni, chlape jeden. Nestresuj nás ještě víc, než jsme.“ Doslova okřikl velitel doktora.
Naštěstí ho vůbec nevnímal, jak se soustředil na tu zprávu. Proto ani neokomentoval tyto hrubá slova, která na ně spustil.
„Rozumíme. Jdeme stranou. Místa máme dost. Jsme v pořádku. Děkujeme.“ Přeslabikoval doktor všem zprávu. Rázem se ozvalo mohutné.
„HURÁÁÁÁ!“
Hasiči se pustili do řezání otvoru. Když měli otvor dostatečně prořízlí, chopili se různých nástrojů a mechanických nůžek na železo. Potom se jim podařilo celý kus železa odlomit, tak aby byl otvor dostatečně velký pro dospělou osobu. Nastalo čekání. Čekání na prvního pasažéra zničeného vlaku.
„Jste v pořádku? Můžete ven? Nejste zranění? Máme jít za vámi?“ Vychrlil ze sebe spousty otázek velitel.
Odpovědi se ale nedočkal. Místo slov se objevil na slunci zalitém nádraží první cestující vlaku. Na všechny se usmíval, mával a děkoval na všechny strany. Všichni přítomní byli štěstím bez sebe. Byl totiž úplně v pořádku. Ani škrábanec. Nacházel se ve stejné kondici jako strojvůdce s asistentem. Mimochodem oba dva stále tančili, zpívali, veselili se a dávali rozhovory novinářům v přední části kovové placky, která zbyla z vlaku.
Za prvním cestujícím vycházeli další a další. Všichni v naprostém pořádku. Jedním slovem zázrak. Jako úplně poslední vychází Slávek. Na rameni mu skotačila kompletní ptačí pětka. Vypadalo to, že je to v suchu. Nikdo ho zatím neobvinil za to, že zavinil celou tuto havárii. Všichni od hrochů se lišácky usmívali a bravurně se vyhnuli kamerám a rozhovorům.
Jakmile opustil Slávek vlak. Co vlak, placku vlaku. Tak se ozvala strašlivá rána. Vypadalo to jako výbuch. Ale nebyly zde žádné plameny, jenom tma. Absolutní tma zahalila torzo vlaku. Po chvilce se tma ztratila. Rázem se přede všemi přítomnými objevil vrak vlaku. Všude samé střepy, množství úlomků plechu a plastů. Zkrátka nově vzniklá situace odpovídala havárii, která před chvílí proběhla. Tvar létajícího talíře zmizel. Nikdo si tuto záhadu nedovedl vysvětlit. Naskytovalo se zde mnoho otázek a hypotéz.
Prázdné sanitky opouštěly nádraží a na podporu tohoto zázraku každá z nich zahoukala cestujícím na pozdrav. Hlavní nádraží okamžitě zareagovalo na vzniklou situaci a všem cestujícím nabídli náhradní ubytování v místních hotelech. Také zařídili vypravení zvláštního vlaku na druhý den, tak aby si nikdo z cestujících nemohl stěžovat. Do prvního autobusu, který právě přijel, nastupují všichni od hroší bandy. Také využili nabídnutého hotelu.
Autobus je vysadil před hotelem „Krásná záře.“ Jednalo se o velice luxusní 5 ti hvězdičkový hotel. Takový komfort ještě nikdo z nich nezažil. Byli nadšeni. Po ubytování se všichni sešli v pokoji u Slávka. Nechali si poslat večeři na pokoj a začali si užívat té nádhery kolem a pohostinnosti hotelu „Krásné záře.“
Avšak bylo na první pohled patrné, že s nimi nervozita jenom cloumá. Obávali se všeho, co bude následovat.
Jako první promluvil Jarda. Byly to první slova, které někdo z nich vyslovil od toho velkého neštěstí.
Na hlavním nádraží se stal zázrak. Strašlivé neštěstí, které způsobil Slávek, všichni cestující přežili. Nikomu se vůbec nic nestalo. Ani škrábnutí. A co říkáte tomu tavru létajícího talíře. A co potom? Jak to že se proměnil ve vrak vlaku? Záhada za záhadou provází naší Hroší bandu. Tak se těšme na pokračování.
Ahoooooooooooooooooooj!